ZAVŘI OČI A OTEVŘI PUSU
aneb „zavři oči a otevři pusu“.
Napíšu bezva radu pro ty z vás, kteří máte „problém s přijímáním“,
pro které je těžké umět „správně dostávat“.
Poznáte to tak, že jste zaskočené, když dostanete nádhernou kytici, která musela stát majlant / při pozvání na oběd zíráte na sloupec vpravo a při placení je vám lehce trapně / když dostanete přidáno, dumáte, zda si to zasloužíte / divíte se, že někdo má hodně peněz za něco, co ho baví / někdo řekne „mám pro tebe dárek“ a vy přemýšlíte „proč?“ / něco vám vyjde a bojíte se, že to nebude mít dlouhé trvání.. apod…
V tom případě neumíte správně přijímat / dostávat – a asi to tušíte. Zatím tedy nic nového. Jenže… ono to má širší důsledky. Nejde totiž jen o obědy. Jde také o to, že když Vám život nabízí nové příležitosti, tak váháte. Když vás život láká do velké šance, tak převládne pocit, že to „nepotřebujete“.
Když se okolnosti sejdou tak, že můžete zvolit, co po čem toužíte, tak se leknete, že je to příliš. Jenže ta velká šance může být šance na lásku, ta příležitost může být o vašem poslání .. atd. Takže je škoda to neumět.
Teď tedy ten geniální trik. Jde o to se naučit lépe přijímat a dostávat.
Být schopná (-ý) říct „ANO, děkuju, to je krása, to CHCI, to beru, mám radost, to JE pro mě, to s radostí přijímám“.
-----------------
Když řeknete dítěti „něco pro tebe mám, zavři oči a nastav ruce“ – co udělá?
No, zavře oči, nastaví ruce a chvěje se radostí a očekává něco úžasného, třeba žužu .
Co uděláte vy, když vám život řekne „něco pro tebe mám, zavři oči“? Většina z dospělých se lekne a očekává něco děsného, třeba výpověď. A začne se života podezíravě vyptávat.. „Co by to jako mělo být?
Proč zrovna já? atd..“. Kdyby se takhle ptalo to dítě, tak na něj houkneme „hele, tak chceš to, nebo ne?? Tak zavři oči a otevři pusu!“ (zkuste to říct někomu dospělému…. )
Ale vážně - Tím správným přijímáním uděláme radost i dárci.
Trik je v tom, uvědomit si, KDO je vlastně ten pravý, ten původní „dárce“.
Pokud čtete podobné texty, tak asi tušíte, že skutečný dárce ČEHOKOLIV je Život / Bůh / Zdroj / Příroda / Existence / Bytí / Jednota / Jehova / Vesmír / Kristus / Kršna atd (dosaďte dle vašeho slovníku, já tomu říkám odborně „to Tamto“ ).
Takže: zkuste po dobu 7 dní praktikovat to, že budete mít oči dokořán a COKOLIV, co vnímáte jako kladné, tak k tomu v duchu řeknete „děkuju!!“ a prožijte k tomu naplno pocit, jako byste to OD NĚKOHO DOSTALI.
Zkuste si prostě představit, že Vám to někdo doslova podává se slovy „Na, to je pro tebe, lásko moje!“.
Toto doporučuji zejména při:
- pohledu na krásné květiny v parku, nebo velký strom plný života - k tomu si představte slyšet „To je pro tebe, lásko“
- slyšení sladké hudby, nebo zpěvu ptáků => slyším: „Poslouchej miláčku, to jsem připravil jen pro tvou radost“
- ochutnání dobrého jídla => „To je ode mě pro tvůj jazýček“
- láskyplném objetí dítěte => „Líbí se ti to? To je dobře, je to pro dar ode mě.“
- usínání => „Jsem rád, že jsem ti mohl dát pohodlnou postel, miluju tě“
- pohledu na modré nebe => v duchu slyším: „Tolik krásy je tu vytvořeno pro tvé oči, lásko“
Máte v lednici jídlo? Můžete při krájení sýra pomyslet „děkuji ti za dostatek pro mě“.
Když si sednete na sluníčku, můžete říct „ó, děkuji za slunce, které hřeje mou kůži. Obojí je krásný dar od tebe.“
Když dostanete opravdu úžasný nápad, víte moc dobře, že vaše nápady nejsou jenom vaše.. jsou to úžasné dárky, můžete za ně poděkovat.
V obchodě měli něco, co jste sháněli? „Děkuju, že si mi to zařídil“.
(nemontujte do toho logiku, ted se něco učíme..)
Povedlo se vám něco? Můžete pošeptat do svého nitra „Děkuju ti za pomoc“.
Jestli cítíte lásku a chutná vám, můžete zašeptat „děkuji za ty dary“
-----------
Zkrátka – jakmile si uvědomíte, že VŠECHNO hezké, co vnímáte a máte a prožíváte a JSTE, to všechno je ve skutečnosti DAR, potom Vám PŮJDE LÍP DOSTÁVAT DARY OD LIDSKÝCH PRŮVODCŮ a budete umět správně reagovat.
Jak? No, rozzářit úsměv a říct „Oó děkuju ti, to je krása, mám velkou radost!!“ a NIC víc neřešit.
Obvykle si lidé myslí, že „to vše okolo“ (ptáci, hudba, jídlo..) je normální důsledek jejich života, ale co jim podává člověk (bomboniera, pochvala..), to už je DAR a je těžké to umět přijmout. Když si dáte poctivě tuhle 7denní lekci přijímání, tak už budete vědět a umět, že nic není „normální“ a samozřejmé a že VŠECHNY věci jsou DARY.
Pak už Vám bude jedno, zda je na řadě říct „moc ti děkuju, chci to a mám radost“ svému Zdroji / Bohu, nebo svému milému, nebo svému šéfovi, nebo sousedce.
Pro pokročilé:
Pokud máte podezření, že nejde jen o to umět přijmout a poděkovat, tak máte pravdu. Je v tom samozřejmě jasný návod na to, jak si zařídit, aby toho bylo pořád více a více a pořád lépe a lépe. Kdo chce žít v lásce a radosti a hojnosti, ten se bez non-stop díků neobjede. Právě ta VDĚČNOST je magnet na to, co chceme.
Nezapomínejte, že Bůh je ve vás a chce si to SKRZE VAS opravdu u-ží-vat.
Jana Marie